Když se tak občas v létě procházíte kolem zeleně rozkvetlého rybníka, nejspíš se rozčilujete nad tím, že se nemůžete vykoupat a poslední, co by vás v tu chvíli napadlo je zřejmě to, že byste si toho pěkného, smradlavého žabince pořádně lokli…Jestli se teď obáváte, že vás budu navádět, abyste pili vodu z rybníku a že jsem se asi už definitivně zbláznila, obáváte se správně…Néééé!!!:) Žádné strachy, já bych si vody z rybníka taky nikdy nelokla (alespoň ne záměrně…), nicméně musím se přiznat, že jeden druh sinice, tedy sladkovodní bakterie, mám dobrovolně doma sušený v kredenci – Spirulinu. Pravidelně si z ní vyrábím svůj vlastní, domácí žabinec, který pak piju brčkem. Nezní to zrovna lákavě, uznávám, ale uvidíte, že to stojí za to!:)

Sinice jsou jedněmi z nejstarších forem života na světě. Jsou to bakterie, které se ale pohybují někde na pomezí rostlinné a živočišné říše, protože mají díky vysokému obsahu chlorofylu schopnost fotosyntézy. Sinicím, jednobuněčným řasám a travám se právě kvůli zastoupení tohoto zeleného barviva říká „zelené potraviny„ a většina z nich se díky svým vlastnostem řadí také mezi superpotraviny. Jednou z nich je právě i sinice Arthrospira Platensis, známá jako Spirulina. Ta je pro své léčebné a výživné účinky již po staletí využívána jako doplněk stravy ve Východní Asii i v Africe, kde ji loví z vody, suší a potom konzumují ve formě prášku, slisovaných tablet, sušenek, apod. (Pitchford 2002, 230; Ciferri 1983).

Výživové hodnoty:

Bílkoviny:

Z hlediska výživy je Spirulina výjimečná zastoupením bílkovin, které tvoří až 70% jejího celkového objemu a tím se tato sinice stává nejlepším rostlinným zdrojem proteinů. Jejich škála sice není kompletní, obsah esenciálního methioninu, cyteinu a lysinu je poměrně nízký, nicméně tento deficit se dá lehce vyrovnat kombinací s obilninami a luštěninami (Ciferri 1983). Co víc, vstřebatelnost rostlinných bílkovin v lidském organismu se pohybuje v rozmezí od 75-80%, zatímco u bílkovin živočišných je to pouze 20%. V praxi to znamená, že z pár gramů Spiruliny vyživíme své tělo mnohem větším obsahem proteinů než z několika set gramů masa (Pitchford 2002). Díky tomu je tato sinice skvělým doplňkem nejen pro vegetariány, ale také pro lidi s vyšší fyzickou zátěží, pro rostoucí děti a pro všechny, co potřebují pořádně vykrmit.:)

Vitamíny:

Všude možně se můžete dočíst, že je Spirulina jedním z nejbohatších zdrojů vitamínu B12 (kobalamin), který se jinak vyskytuje víceméně jen v živočišných potravinách. A opravdu, Spirulina sice obsahuje velké množství kobalaminu, zdá se ale, že jde pravděpodobně o tzv. pseudoformu, kterou naše tělo neumí vstřebat (Watanabe 2002; 2007). A tak přestože vysoký obsah vitamínu B12 slouží jako dobrý marketingový tahač, není stále jasné, jak to s ním u téhle sinice vlastně je. Pitchford (2002, 229-250) na kterého hodně dám, se o obsahu B vitamínů v sinicích a jednobuněčných řasách vůbec nezmiňuje a tak bych se raději přikláněla k němu a k výsledkům studií.

Obráceně je tomu však v případě vitamínu A (retinol), resp. beta-karotenu z něhož si tělo umí vitamín A vytvořit a jehož obsah je ve Spirulině velmi vysoký (250,000 I.U. nebo 75 mg/100 g) . V kombinaci s chlorofylem, na nějž jsou zelené potraviny, jak už jsem zmínila výše, extrémně bohaté, je potom využitelnost beta-katorenu ještě vyšší. Chlorofyl totiž pomáhá v těle aktivovat enzymy, které produkují vitamín E a K a ty dále podporují přeměnu karotenů na vitamín A. Díky tomu jsou zeleně zbarvené potraviny vlastně ještě lepším zdrojem retinolu než ty žluté, oranžové a červené (Pitchford 2002, 246). Vitamín A je potom zásadní součástí metabolismu bílkovin, podporuje imunitu, posiluje zrak, zdraví pokožky (akné je často důsledkem jeho nedostatku), pomáhá s obnovou kostí, zubů, vlasů, nehtů (Ballentine 1978, 160-164)…a kromě všech těchto funkcí se má za to, že také hraje zásadní roli v prevenci proti různým druhům rakoviny (Pitchford 2002, 247).

Ostatní prospěšné složky:

Aby toho nebylo málo, obsahuje Spirulina také značné množství omega-3 a omega-6 mastných kyselin, které se řadí mezi esenciální, protože si je lidské tělo neumí samo syntetizovat a musí je proto přijímat v potravě. Tyto kyseliny jsou důležitými antioxidanty a podílí se na růstu a správném chodu organismu (Pitchford 2002, 169). Vedle toho je tato zelená potravina bohatá také na nukleové kyseliny (RNA/DNA), které jsou důležité pro buněčnou regeneraci a mají tedy vliv na proces stárnutí a opotřebení organismu (Pitchford 2002, 233). Na závěr ještě k zastoupení sacharidů. Spirulina je specifická tím, že obsahuje tzv. mukopolysacharidy (MPs), což jsou složené cukry provázané s amino kyselinami, jednoduchými cukry a někdy s celými bílkovinami. Díky této struktuře jsou pro člověka kompletně stravitelné narozdíl od celulózy, která tvoří stěnu všech rostlinných buněk a kterou lidské tělo trávit neumí. MPs jsou tak jednak velmi výživné a druhak působí protizánětlivě a posilují tkáně, zejména ty pojivé (Pitchford 2002, 232).

Léčivé vlastnosti:

Podle čínské medicíny má Spirulina chladící účinky, je proto vhodná pro lidi s návaly horkosti, nadměrným pocením, apod. Zároveň není doporučována těm, kteří mají tendenci zadržovat vodu v těle, trpí na cysty, kvasinková onemocnění a zahlenění. Díky vysokému obsahu bílkovin je tato sinice výborným doplňkem stravy pro lidi s velkou energetickou zátěží nebo pro podvyživené. Využít ji však můžou i lidé s nadváhou, kterým zajistí pocit sytosti a vitality. Dále se Spirulína používá při léčbě anemie, žloutenky, gastritidy a jiných zánětlivých onemocnění, cukrovky či hypoglykémie (Pitchford 2002, 231).

Modrozelená pigmentace má v oganismu tendenci ke svírání, tedy ke stahování struktur. Díky tomu má Spirulina podporovat také mozkovou činnost a schopnost soustředit se. Amino kyseliny v mozku se totiž působením pigmentace stahují k sobě, tvoří více neurotransmiterů a mentální kapacita člověka se tak zvyšuje (Pitchford 2002, 231).

V návaznosti na vliv všech výše zmíněných vitamínů, které jsou ve Spirulině obsažené, vám potom jedna sklenice zeleného nápoje denně pomůže s obnovou a růstem vlasů (a to má vyzkoušené např. moje máma,:) nehtů a pokožky. Chlorofyl zase podporuje krvetvorbu, potlačuje záněty a růst bakterií v ranách, detoxikuje organismus od zbytků drog a jedů…(Pitchford 2002, 228) zkrátka se Spirulinou se budete cítit mladí, plní energie a prostě zdraví jako rybička!:)

Dávkování a způsob přípravy:

Pro účely prevence stačí 10g Spiruliny denně, což odpovídá asi dvěma vrchovatým čajovým lžičkám. S přípravou to může být občas trochu kříž. Na typickou žabincoidní chuť připomínající v nejlepším případě krmení pro rybičky je potřeba si trochu zvyknout a tak je dobré, nečím ji částečně přebít. Tmavě zelená, skoro až jedovatá barva Spiruliny také zrovna nesvádí k zakousnutí. Pokud si tedy tuto sinici koupíte v prášku, potom je nejlepší rozmíchat ji ve sklenici s ovocným nebo zeleninovým džusem. Já většinou kombinuji 2/3 sklenice 100% přírodního (ne z koncentrátu) jablečého nebo nějakého hustšího džusu (třeba mango, ananas…ty jsou hodně aromatické) s vodou. Občas se doporučuje sypat prášek do salátů nebo polévek, ale k tomu jsem ještě, přiznám se, nenašla odvahu.:) Pro ty, kterým se pití zeleného lektvaru absolutně příčí se potom vyrábí i spirulinové tablety, které jednoduše a bezbolestně zapijete.

Na závěr ještě rada, kde můžete tento zázrak přírody sehnat. Tablety jsou dnes běžně k dostání v mnoha lékárnách (nebo tuhlenc), s práškovou formou ale budete úspěšnější v prodejnách zdravé výživy (nebo tady). Pytlíček po 125 g vyjde cca na 185 kč (na internetu vychází levněji), 300 tablet 500 mg potom na zhruba 270 kč. Osobně si myslím, že se prášek vyplatí více, protože vzhledem k obsahu Spiruliny v pastilkách jich musíte zapíjet kolem 20 denně, což když si spočítáte, výsledně vychází mnohem dráž.

ZDROJ:

Ballentine, R. 1978. Diet & Nutrition: a Hollistic Approach. 25th reprinting 2010. Honesdale: Himalayainstitute.

Ciferri O. 1983. Spirulina, the Edible Microorganism. Microbiological Reviews 47 (4): 551-578.

Pitchford, P. 2002. Healing with WholeFoods: Asian Tradition and Modern Nutrition; Third Edition. Berkeley: North Atlantic Books

Watanabe F., S. Takenaka, H. Kittaka-Katsura, S. Ebara, E. Miyamoto. 2002. Characterization and bioavailability of vitamin B₁₂-Compounds from edible algae. Journal of nutritional science and vitaminology 48 (5): 325-331.

Watanabe F. 2007. Vitamin B12 Sources and Bioavailability. Experimental Biology and Medicine 232: 1266-1274.