Nedávno jsem si povídala s mámou o dietách, když mi řekla, že jedna z jejích kamarádek odjela na úžasně revoluční odtučňovací tábor. Jeho filosofie je následující: žádné hladovění, žádné ovoce, zelenina, „zrní“ nebo tak něco, ale pořádné maso a sádlo a to hezky 3x denně! Koukala jsem jako puk, když mi vysvětlovala, jak je tenhle program postavený na principech výživy našich dávných předků. Lovci mamutů přece taky jedli pořád jenom bůček, protože ještě neznali zemědělství, a jak byli panečku zdraví a hubení. Navíc, vzhledem k tomu, že v době paleolitické jsme strávili nejvíce evolučního času, jsme právě na takovou stravu přirozeně adaptovaní. Na první pohled se může zdát, že takový koncept dává docela smysl a mnozí zajásají, že si konečně mohou bez pocitu viny dopřávat hromady tučného masa. Můj už částečně antropologií zformovaný úsudek mi ale říkal, že to asi zase tak jednoduché nebude a tak mi to nedalo a začala jsem pátrat, jak to tedy s těmi lovci mamutů bylo doopravdy.

Paleolit je nejstarším obdobím lidského vývoje a také tím nejdelším. Datuje se cca od roku 2 500 000 př.n.l. až po dobu kolem roku 8 000 př.n.l., kdy se postupně začalo rozvíjet první zemědělství. Z hlediska evoluce je to tedy období, které nás vytvarovalo do podoby, kterou známe i dnes, protože následující tisíciletí rozvoje lidské civilizace jsou v tomto časovém kontextu jen pouhým zlomkem sekundy. Argument, že na moderní způsob života vlastně nejsme vůbec adaptovaní, je tak v mnohém opravdu na místě, nicméně vždy je potřeba vidět ho v souvislostech.

Lidé v paleolitu žili jako lovci-sběrači. Živili se masem, ale převážně sběrem bobulí (ano, jako když my dnes chodíme na borůvky,:) různými kořínky a semínky. Protože neznali pěstování plodin ani zvířat, záviseli na lovu nebo museli za potravou daleko migrovat. Antropologické rozbory ukazují, že paleolitická potrava mohla sice sestávat zhruba z 37% bílkovin, 41% sacharidů a 22% tuku (Eaton & Eaton & Konner, 1997), nicméně je potřeba mít na paměti kvalitu tehdejších živin a hlavně způsob, kterým tehdejší lidé žili.

Přestože maso pravděpodobně zastávalo značnou část paleolitického energetického příjmu, šlo o maso divoké, nikoli domestikované, které známe dnes. Zatímco u divoké zvěře závisí procento tuku v těle na ročním období, ale i tak je většinou velmi nízké, u domácích zvířat je tomu přesně naopak. Obsah tuku mají konzistentně vysoký, protože domestikovaná zvířata jsou hezky vykrmována a narozdíl od těch divokých neběhají po lese, ale stojí ve chlívku (Cordain et al. 2005). Lidé v době kamenné si tak nejenže žádný opravdový bůček nedopřávali, ale pravděpodobně ani nevěděli, co to je, protože ulovené maso bylo převážně libové.

Dalším faktorem ke zvážení je to, jak často byla vlastně zvěřina mezi našimi předky k mání. Vzhledem k náročnosti lovu se ne vždy zadařilo a velké úlovky, které by nasytily celou tlupu byly spíše výjimkou. To, že maso bylo téměř vždy vzácností, je stará známá věc a ne náhodou tak byla jeho konzumace často doprovázená slavnostmi a nejrůznějšími rituály (a ještě stále je, když se nad tím zamyslíte…např zabijačka, apod.). Představa, že měli pravěcí lidé posvícení každý týden nebo dokonce den jako dnes my, je proto spíš romantická. Ve skutečnosti naprostou většinu paleolitické stravy nejspíš tvořily rostliny. Bobule, semínka, kořínky, klíčky a trávy (Nestle 2000). Nemluvě o skutečnosti, která měla zcela zásadní dopad na výživu všech našich předků včetně ještě našich babiček, a sice o obdobích hladu. Ta mohla trvat i dlouhé týdny, během nichž lidé přišli o své energetické zásoby nastřádané během období relativní hojnosti.

Pokud byste se rozhodovali hubnout po vzoru doby kamenné nesmíte zapomenout na další zásadní věc – pohyb. Zatímco my dnes většinu času prosedíme v kanceláři, doma, v autě, apod., lovci mamutů museli za tím svým mamutem opravdu běhat a také ho, pokud uspěli, museli nějak dotáhnout domů. To vše, stejně jako chození na borůvky, znamenalo značné energetické výdaje. Pro bobule se chodilo i dlouhé kilometry a lidé byli neustále vysoce aktivní. To je také pravděpodobně jeden z důvodů, proč umírali tak mladí. Jejich organismus se zkrátka brzy vyčerpal (Cordain et al. 2005).

Pokud si tedy chceme z paleolitické stravy vzít něco oprvadu prospěšného, potom je to konzumace vlákniny, čerstvých plodin a kvalitních, netučných bílkovin. Žít v souladu s tím, k čemu jsme evolučně přizpůsobeni ale neznamená nahradit veškerou stravu masem, pro které si dojdeme do supermarketu…tedy, vlastně pro které si dojedeme autem poté, co jsme proseděli 10 hodin v kanceláři. To, co si od našich předků máme doopravdy vzít, je spíš poznání, že naše tělo je dokonalý mechanismus, který potřebuje vyváženost jak v oblasti výživy, tak pohybu.

ZDROJE:

Cordain, L. et al. 2005. Origins and evolution of the Western diet: health implications for the 21st century. American Journal of Clinical Nutrition, 81: 341-354.

Eaton, SM., Eaton, SB. & Konner, MJ. 1997. Paleolithic Nutrition Revisited: a twelve-year retrospective on its nature and implications. European Journal of Clinical Nutrition, 51: 207-216.

Nestle, M. 2000. Paleolithic Diets: a sceptical view. Nutrition Bulletin, 25: 43-47.

OBRÁZKY:

Wiki commons