To, že je kvantová fyzika úžasná, jsme si řekli už minule (v článku I. Kvantová fyzika: člověk jako tvůrce reality).:) Přichází totiž s převratným pohledem na svět, v němž má vědomá bytost v zásadě neomezený tvůrčí potenciál, když si “vybírá” svou každodenní realitu. Tím ale ty neuvěřitelnosti zdaleka nekončí! Z kvantových experimentů se totiž zdá, že Vesmír navíc funguje jako takové jedno velké zrcadlo, v němž je všechno, všecičko bytostně propojeno. Chová se jako hologram.
Určitě si pamatujete na dobu, kdy byly hrozně v módě takové malé, plastové a všemi barvami hrající obrázky. Na první pohled na nich nic moc nebylo, ale když jste je naklonili nebo se podívali z určitého úhlu, všechno najednou vylezlo do prostoru a bylo to trojrozměrné Jeden čas se dokonce dělaly i takové samolepky a ten, kdo ji vlastnil, byl automaticky největším frajerem ve třídě.:) Měl totiž hologram. To, že se tomu dá říkat takhle odborně, jsem samozřejmě jako dítě netušila stejně jako to, že když takový obrázek rozstříháte i na ten nejmenší kousíček, tak to, co obsahuje, zůstane vždycky stejné a neporušené. Takový je totiž princip hologramu; každá jeho část, nezávisle na velikosti, obsahuje a zobrazuje vždy celý původní obraz.
V roce 1997 provedli vědci na Ženevské univerzitě pokus s tzv. fotonovými dvojčaty (twin-photon experiment), když jednu fotonovou částici rozdělili na půlky a ty potom vyslali po optických vláknech opačným směrem na vzdálenost asi 11 km. Na konci dráhy si mohla každá půl částice “zvolit” ze dvou možných směrů, kterými se vydá dál. Za předpokladů běžné fyziky by se měly fotony chovat náhodně a nezávisle na sobě, tedy jeden by šel doprava, druhý doleva, pak zase obráceně nebo úplně jinak, zkrátka, jak se jim zachce. Ale jak už určitě tušíte, to se nestalo. Zjistilo se, že obě polovičky původního fotonu se za každé situace bez výjimky chovají vždy stejně. Vyberou si vždy stejnou dráhu a navíc se tak děje simultánně bez jakékoli časové prodlevy, jakoby se spolu snad nějak dohodly. Fenomén kvantového propletení (quantum entanglement) se tak stal další záhadou kvantové fyziky. Nejen, že to totiž vypadá, že jsou na sebe částice po rozdělení pořád napojené nezávisle na vzdálenosti, ale ještě ke všemu rychlost jejich “komunikace” přesahuje rychlost světla, která je od dob Einsteina považována za nejvyšší možnou vůbec (Browne 1997; Brendel et al. 1999)!
Z tohoto zjištění potom vyplývají dvě možná vysvětlení. Buďto fotonové částice vyzrály svojí vzásadě nemožnou rychlostí přenosu informace jak na Eisteina, tak i na celé zákony vesmíru a nebo mezi nimi vůbec k žádné komunikaci nedochází. Chovají se totiž, jako by se nikdy vůbec nerozdělily…jako by byly stále jeden jediný celek, kde žádného přenosu informací ani není potřeba. Ať se to zdá jakkoli neuvěřitelné, vypadá to, že už jen ze samotné nelokální podstaty kvantového vesmíru (viz předešlý článek), to tak opravdu bude (Ferris 1997; Braden 2007)! Částice, z nichž je tvořen celý náš svět, jsou všude, nezávisle na prostoru i čase a vlastně to nejsou ty částice, ale ta, tedy jedna jediná částice. Zkrátka vesmír funguje jako hologram. Stejně jako třeba lidské tělo. Každá buňka v něm nese stejnou genetickou informaci, proto ať už si vezmete vzorek z vlasů, kůže, kostí nebo třeba srdce, vždycky se dostanete ke svému DNA. To je v neustálé interakci s okolním světem. Samo určuje, jak vypadáte, k čemu máte od přírody sklony, zároveň ho ale formují vlivy z venčí. Nezdravý životní styl může např. vést k degenerativním změnám projeveným v nemocích a tak je pořád všechno spojené se vším.
V kontextu kvantové fyziky dostává toto zjištění zcela nový rozměr, protože pakliže hologramické propojení opravdu funguje na úrovni částic, z nichž je tvořen celý vesmír, znamená to, že každá bytost je v důsledku odrazem světa jako takového…že člověk je jedno nejen se svými příbuznými a milovanými, ale se vším živým i neživým na Zemi i mimo ni! A protože nejen hmota, ale také energie je tvořena kvanty, funguje toto propojení i mezi věcmi nehmotnými, jako jsou myšlenky či emoce. Už se vám někdy stalo, že jste na někoho usilovně mysleli a potom ho nááááhodou potkali? Nebo byste bývali přísahali, že se něco děje s vašimi blízkými, aniž by vám kdokoli cokoli řekl a pak se vám to potrvdilo?
Ve vesmíru, který je hologramický, v našem vesmíru, totiž všechno neustále odráží všechno. Naše myšlenky, emoce, přání, prosby a činy, to vše se skrze nás samé otiskuje do onoho celkového 3D obrázku a už to tam zůstane. Pro nás samé a i pro všechny otstaní. Proto má možná ve všech náboženstvích světa takový význam modlitba, jakožto usilovné promítání myšlenky, která se nakonec zhmotní, protože vlastně je už v okamžiku svého vyslovení/pomyšlení si. A proto je také tak důležité být v životě šťastný, plný vděčnosti, lásky a pochopení, protože vytvářením pozitivních vibrací neděláme službu jen sami sobě, ale doslova celému vesmíru.
P.s. Taky byste konečně chtěla mít fakt ráda sebe sama? A líbí se vám moje rybí moudra?:) Tak pak určitě vyzkoušejte můj kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY!;) Najdete ho TUHLENC, hned dole pod videem a úplně ZADARMO (no, fakt!;)!
ZDROJ:
Braden, G. (2007). The Divine Matrix: Bridging Time, Space, Miracles, and Belief. New York: Hay House, Inc.
Brendel, J., N. Gisin, W. Tittle and H. Zbinden. (1999). Pulsed Energy-Time Entangled Twin-Photon Source of Quantum Communication. Physical Review Letters 82(12): 2594-2597.
Browne, M. W. (1997). Signal Travels Farther and Faster Than Light. http://www.cebaf.gov/news/internet/1997/spooky.html. Vyhledáno dne: 12.4.2012.
Ferris, T. (1997). The Whole Shebang: A State-of-the-Universe(s) Report. http://www.stanford.edu/dept/HPS/WritingScience/Ferris.htm.Vyhledáno dne: 10.2.2012
OBRÁZKY:
Wiki commons
http://bretschger.blogspot.com/2010/06/were-all-connected.html.Vyhledáno dne: 12.4.2012
