Poslední květnové volné úterý jsem prožila náramně!:) V Posázaví na půli cesty mezi Poříčím nad Sázavou a Čerčanami jsem se na dva dny vrátila do svých dětských let, kdy jsem si o víkendech u babičky v Chotouni chodila pro čerstvé kravské mléko k panu Váňovi. Na rozlehlém pozemku, který obklopuje les a šněruje jím z jedné strany Benešovský potok a příjezdová cesta ze strany druhé, se nachází krásná chata Ztracenka. Její název je odvozen od staré trampské osady Ztracená stopa, na jejímž začátku stojí. Na opačném konci louky, když podejdete malý viadukt, kde čas od času projede tichý osobáček, najdete farmu s domácími zvířaty. A proč jsme se vydali zrovna sem? Protože na Ztracence můžete zažít netradiční aktivní dovolenou, starat se o zvířata, pomáhat na zahradě a podílet se na chodu farmářské domácnosti!:)

Dorazili jsme v pondělí navečer. Zvířátka se venku ještě pásla, a tak jsem se s nimi šla hned pozdravit. Osel Toník na mne už z dálky střihal ušima, kozy a ovce si vegetily v oddělených skupinkách a kůzlátka s jehňátky hopsala a pobíhala, jakoby po celodenních hrátkách a pošťuchovačkách nebyla vůbec k utahání. V potoce procesí kachen zdolávalo protiproud a u toho zvesela štěbetaly, zřejmě promýšlejíc strategii, jak z té vody už konečně ven. Než jsem došla k farmě, ještě na mě zahudral krocan a slepice s kohoutem se kolem mě zvědavě seběhli. Husy se jen líně otočily a s předstíraným zájmem mě pozorovaly. Uvnitř bylo jen několik prasátek a tři krávy, ale protože už byl čas večeře, za chvíli se z pastvy začala scházet všechna zvířátka.

Ve dveřích mě pozdravil milý pán a s otázkou: „Nechcete si zkusit podojit kozu?“, když jsem souhlasně přikývla, hned mě zapojil do pracovního procesu.:) Jako správná žena činu jsem se nezalekla vlka nic. Sedla jsem si na štokrli a do levé ruky vzala smaltovaný hrníček. Pravou jsem promasírovala vemínko a chytla struk. Po pár tazích jsem si osvojila správný grif a už to šlo jako po másle. Koza byla strašně hodná, poslušně držela a vůbec se mě nebála. Vlastně všechna zvířátka byla taková přátelská. Jsou zvyklá na cizí návštěvníky a prý i na dětské šmátravé ručičky. Ještě jsem skočila pohladit krávu, rozloučila se a také spěchala na večeři.

Udělali jsme si táborák. Grilovali jsme naložené domácí vepřové maso a v uhlíkách pak upekli i pár brambor. Dobře, přiznávám, čistě pro zachování rovnováhy (páč té přírody a zdravých věcí okolo bylo až až, chápete?!) jsem si upekla i jednoho buřta.:D Ale byl poctivej, žádnej tukovej polystyren, fakt!:) Havlíčkovi sice nemají na své výrobky maso a zeleninu bio certifikaci, ale při pěstování nepoužívají umělá hnojiva ani postřiky, zvířata krmí starým dobrým klasickým způsobem a starají se o ně, jakoby by bio byli.:)

Po dobrém jídle jsem šla na kutě do našeho pokojíku U rybníčku. Chata má krásnou jídelnu s pecí a krbovými kamny a pokoje dle výzdoby nesou různá jména. Mě se nad hlavou houpala síť se splávky a ve váze na prádelníku bylo místo květin rákosí s doutníky. Kamarádi pak bydleli V lese, nebo ve Šnečí.

K dobré večeři a po klidném spánku patří skvělá snídaně. Ráno jsem si udělala zelený čaj, ochutnala úžasnou domácí paštiku a slupla jedno čerstvě vysezené žlutooranžové vajíčko. U toho jsem si povídala s paní majitelkou a to vám řeknu, určitě se sem znovu vydám! Paní Ivana má totiž skvělé plány do budoucna. Na ovocnou sezónu zamýšlí uspořádat marmeládové workshopy. Na nichž si z čerstvě nasbíraného ovoce můžete sami přijet udělat džem. Také se tu pořádají pravé nefalšované zabijačky a vůbec se chystá spousta zajímavých akcí.

Z takového výletu se člověk nerad vrací do velkoměsta. Od usměvavých milých lidí a z přírody, kde dávají lišky dobrou noc, se mi do Prahy vážně vůbec nechtělo… S Karolínou se těšíme, že se sem příště vydáme spolu a budeme blahem bez sebe krmit králíky, obracet seno a nebo třeba kopat brambory.:) Jestli chcete také prožít dovolenou, kde můžete (ale nemusíte) přidat ruku k dílu a fyzickou prací se nebojíte zahnat chmury z psychicky náročného stereotypního pracovního života, vydejte se na Ztracenku. Není nad čerstvě nadojené mléko a křupavý domácí chleba s paštikou. Navíc je v okolí spousta krásných míst k navštívení. Nedaleko se nachází zámek Konopiště. A milovníci cyklistiky, vodáci a koneckonců i horolezci  si v Měsíčním údolí přijdou na své. Tak co, stále se vám ještě chce k obyčejnému moři?:)

ZDROJ:

http://www.farmaztracenka.cz/. Vyhledáno dne: 9.5.2012.