Proso a jáhly. Lámala jsem si hlavu, proč, kruciš, nese tahle dobrota dvojí název? A tak jsem se poučila o tom, že to je proto, že zatímco proso označuje celou rostlinu jako takovou, jáhly jsou jen ta její vyloupaná zrníčka (technicky vzato jsou to vlastně semínka), která potom jíme. Zajímavostí prosa je to, že to není obilnina, jak by se mohlo zdát, ale tráva (to koukáte, co?:)) (Ballentine 1978). Její semínka se u nás obvykle přidávají hlavně do krmení pro ptáky, ale jinde ve světě je zobají ve velkém i lidi už od nepaměti.

Proso patří mezi jedny z nejstarších základních zemědělských plodin. Pravděpodobně se poprvé objevilo v Severní Africe, kde z něj melou mouku na placky, tzv. injery. Zmiňuje se o něm prý i Bible v souvislosti s nekvašeným chlebem (whfoods.com 2012). Jáhly ale znají i v Indii a Číně, kde taky většinou dělají mouku. V Evropě byla pak tahle semínka hojně využívána hlavně ve středověku poté, co je dovezli z orientu. Z té doby asi pochází i klasický recept na starý dobrý jahelník. Postupně se ale na tuhle trávu trochu pozapomnělo, přenechala se ptactvu :) a k našemu velkému nadšení, se začala oprašovat zas až v poslední době. Proso je totiž skvělou alternativou např. k pšenici, od níž se mimo jiné liší třeba tím, že je bezlepkové. Můžou se jím proto nadlábnout i všichni celiaci a alergici.

Výživové hodnoty:

Jako každá obilovina (nebo tráva) je i proso nejbohatší na sacharidy, tedy složené škroby. V původní, nerafinované podobě má potom i vcelku vysoký obsah bílkovin (11%) a samozřejmě vlákniny. Hlavně je ale cenným zdrojem fosforu, manganu a hořčíku, což jsou všechno minerály, které podporují kosterní, svalovou i srdeční soustavu a vlastně všechno možný a jsou prostě strašně zdravý a dobrý!:) (nutritiondata.self.com)

Léčivé vlastnosti:

Jáhly působí na organizmus diureticky, podporují funkci ledvin a odvádí vodu z těla. Blahodárně působí i na žaludek, slinivku a slezinu, protože zvyšují vnitřní sekreci a „vlhkost“ v těle. Narozdíl od mnoha dnes převážně konzumovaných obilovin jako je třeba pšenice, se proso nechová v těle kysele, ale zásaditě. Třikrát hurá!:) To totiž znamená, že tahle bezva tráva nám nejen pomáhá udžovat alkalické pH, ale taky třeba působí proti růstu různých ošklivých bakterií v ústech a všude jinde. Vůbec nejlepší je potom prý pro všechny, kteří trpí na kvasinková onemocnění. Můj oblíbený Pitchford řiká, že jsou jáhly bezvadné i na průjmy (mají se prý restovat předtím, než se uvaří) a zvracení (prostě kdybyste nevěděli, co mezi jednotlivýma cestama k záchodové míse roupama, uvařte si proso!:D), zároveň ale varuje před jejich příliš častým dlabáním u lidí, kteří na tyhle věci trpí často nebo chronicky a mají tak slabý zažívací systém (Pitchford 2002: 467). Stejně jako většina ostatních nerafinovaných obilovin a trav je potom proso dobré pro prevenci a léčbu cukrovky druhého typu, protože pomáhá udržovat stabilní hladinu cukru v krvi (whfoods.com 2012).

Způsob přípravy:

Při odhadování porcí se řídím svýma pekařskýma odměrkama. Pro sebe si vařím většinou 1/4 hrnku, což odpovídá zhruba 45g prosa. V návodech se většinou dočtete, že se mají jáhly spařovat. Já je ale vždycky jenom propláchnu jako rýži a potom rovnou vařím a nikdy jsem kvůli tomu nijak nestrádala.:) Spařování se ale hodí v případě, že chcete mít proso opravdu měkké třeba jako v případě Janina úžasného mrkvovo-jáhlového dortu.

Pro vaření mám potom vyzkoušené zlaté pravidlo poměru 1:2, tedy jednoho dílu obilniny a 2 dílů vody. Já mám ale proso ráda takové trochu tužší a na skus. Pokud byste je chtěli spíš měkčí, Pitchford píše 1:3. Dejte rendlíček na malý plamen a ponechte jáhly pod pokličkou osudu, dokud se vám nevyvaří všechna voda. Osvědčilo se mi jáhly během varu nemíchat stejně jako třeba rýži, jsou potom takové hezky nadýchané.

Co se týče kombinace s jinými potravinami a receptů, je proso úžasně univerzální! Já ho vidím trochu jako něco mezi kuskusem a quinoou. Můžete z něj dělat studené saláty (bezvadnej je s cukýnou a červenou řepou, mňáááám!), nejrůznější směsi, přílohu k omáčkám i masům a nebo z něj můžete i péct (viz ten již zmiňovaný čupr dort nebo klasický jahelník).

ZDROJ:

Ballentine, R. 1978. Diet & Nutrition: a Hollistic Approach. 25th reprinting 2010. Honesdale: Himalayainstitute.

Pitchford, P. 2002. Healing with WholeFoods: Asian Tradition and Modern Nutrition; Third Edition. Berkeley: North Atlantic Books.

Self Nutrition Data. 2012. Online (URL): http://nutritiondata.self.com/facts/cereal-grains-and-pasta/5702/2. Vyhledáno dne: 11.10.2012.

The World’s Healthiest Foods. 2012. Online (URL): http://www.whfoods.com/genpage.php?tname=foodspice&dbid=53. Vyhledáno dne: 23.9.2012.

OBRÁZKY:

http://www.asia-manufacturer.com/manufacturers/001/products-lead-detail_1064_100006707.html. Vyhledáno dne: 23.9.2012.